"Člověk, který se chystá někomu ublížit, mluvívá o něm dvojím způsobem: buď ho pomlouvá, aby si dodal odvahy, nebo ho zahrnuje květinami, aby ho odškodnil, a možná je to taky poslední pokus, aby se na chvilku ještě na své cestě zastavil." (Jean Dutourd)

Každou ženu určitě potěší malá pozornost v podobě květiny. (Ano, uznávám, že se nemusí jednat o každou ženu, já bych taky raději dostala kus bůčku nebo čokoládu, ale říká se to.) Ovšem, je možné, aby nastala situace, kdy se místo radosti budete třást hrůzou a místo oblíbeného plyšáka si do postele přinesete noční můry? Černooké Zuzany dokazují, že ano.
Jednoduchá svůdná obálka, co by představa romantického čtení nám hlavu pomotá úplně jiným způsobem. Černooké Zuzany jsou nešťastnice, nalezené v polovykopaném hrobu kdesi na poli. Otázkou je, o kolik Zuzan se vlastně jedná? Proč jsou to Zuzany? Že by si vrah vybíral své oběti podle jména? A kdo je vlastně onou zrůdou?

Kniha nám vypráví příběh ze dvou časových úhlů, jsme návštěvníky minulosti a zároveň s hlavní hrdinkou prožíváme přítomnost a její aktuální život po onom osudném tragickém zážitku. Je nám tedy jasné, že naše Zuzana, která se jmenuje Tessa (Tessa v současnosti, jako malá nazývána Tessie.) je živá a čeká nás s ní ještě spousta stránek a dobrodružství. Příběh slibuje napínavý, šokující, intenzivní a naprosto originální psychologický thriller. Vážně?

Hlavní nitkou, která proplétá celou knihu je otázka, zda-li Tessie tehdy v roce 1995 nepochybila a nechala odsoudit k trestu smrti svou zrůdu nebo se spletla a poslala nevinného člověka do cely smrti, kde již několik let hnije a čeká na svou popravu. K této otázce se vracíme téměř v každé kapitole. (Které jsou krátké, což já mám nejradši.) Tessa i "malá Tessie" vyprávějí o svém životě, pustí nás do jejich všedních dní a tato velmi klidná domácnost vůbec nenaznačuje, že vlastně čteme thriller. Nebo...

Zuzany mají své kouzlo, bez potíží si dokázaly udržet mou pozornost, kterou jsem jim věnovala velmi ráda. Jejich příběh se čte lehce, neztratíte se v žádných dějových odbočkách, nejsou zde zbytečné postavy, které vám pletou hlavu a pak už se nikdy znovu neukáží. Vyprávění Tessy je v mnoha místech doprovázeno vtipem, ten v obrovské míře přidává i bláznivá stará sousedka Effie, kterou jsem prvních pár kapitol podezřívala za další z "bab na zabití", ale nakonec se z ní vyklubala milá, praštěná duše, která to má v hlavě trošku naruby. (Ideál každé snachy.) 

Co mě ale zklamalo, bylo rozuzlení. (Které vám neprozradím, na to si musíte přijít sami.) Měla jsem dva možné závěry, jakými kniha skončí. Ale pořád jsem si říkala, že to přeci nebude tak jednoduché. Autorka si dala hodně práce, aby nám představila situaci, rozehrála hru a nastražila pasti. Jen asi udělala chybu v pravidlech, protože se do sítě nikdo nechytil a zvláštně ji obeplul. Tím ale nechci říct, že by konec knihy její hodnocení výrazně snížil, jen mi přišel zbytečně rychlý a oproti skvělým chvilkám v příběhu nebyl moc originální. Což bude způsobeno tím, že se v knize postupně vytratila veškerá krutost a hrůza, kterou její anotace slibovala. 

I přes to, jsem si jí oblíbila a těším se na autorčinu další tvorbu, která má určitě růžové vyhlídky. 

Nemám moc v lásce porovnávat různé knihy mezi sebou, ale... Černooké Zuzany jsou něco jako Dívka ve vlaku, někdo je bude milovat někdo nenávidět a to je dobrý důvod pro to, abyste si je přečetli a rozhodli se, do které skupinky budete patřit.

Kytičku?

Anita


Anotace:
Píše se rok 1995. Šestnáctiletá Tessie Cartwright, zdravá, šťastná, mladá hvězda školního týmu, je v blízkosti svého domova ve Fort Worth unesena. O více než 30 hodin později je nalezena zraněná, zbitá a částečně zahrabaná v hrobě na poli, které je pokryto kobercem z květin, známých jako černooké Zuzany. Není tam sama, v hrobě je nalezena další mrtvá studentka a kosti dalších dvou obětí. Senzacechtiví novináři oběti nazvou právě podle oněch květin, které na hrobě rostou. Jedinou z černookých Zuzan je i Tessie - jediná dívka, která přežila. Tak začíná brilantně koncipovaný a mistrně napsaný thriller Julie Heaberlin, je o boji jediné křehké dívky proti všemocnému zlu. Tessin příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, jež se navzájem prolínají a po kapitolách střídají. Pohled do minulosti se točí kolem soudu s Terrellem Goodwinem, mužem, jenž je díky jejímu svědectví obviněn z únosů a vražd, současný dej se odehrává v době, kdy je Tessie 34 let, a tváří v tvář musí čelit Goodwinovi i svým pochybnostem, zda její tehdejší svědectví bylo pravdivé. Kapitoly vyprávěné dospívající Tessie se zaměřují na její sezení s psychiatrem. Dívka trvá na tom, že útočníka na vlastní oči nikdy neviděla a pamatuje si jen chvíle, kdy se napůl pohřbená musela dívat do tváře jiné mrtvé dívky. Státní zástupci však doufají, že by psychiatr mohl z její pamětí dostat i další vzpomínky, které by mohly podezřelého usvědčit. Tessie však sezení u lékaře bojkotuje a odmítne se podrobit i hypnóze. Co asi skrývá? V kapitolách ze současnosti se dospělá Tessa musí rozhodnout, zda bude spolupracovat s právníky, kteří by mohli s použitím moderních testů DNA buď definitivně usvědčit, nebo naopak osvobodit Goodwina, který čeká na popravu v cele smrti. Tessa bojuje se svou pamětí i výčitkami, že možná poslala do vězení nevinného. Proč? Protože už nějakou dobu dostává výhružné zprávy a myslí se, že je posílá skutečný vrah. Nebo jsou tyto zprávy dílem někoho jiného? Do případu bylo tehdy zapleteno mnoho lidí...