Poslední dívka | Riley Sager | Recenze

- 10:45:00

Na pulty knihkupectví se stále hrnou nové a nové thrillery, které můžeme zařadit do škatulky ke knihám jako Zmizelá, Dívka ve vlaku, Do vody, Snaž se nedýchat nebo Se záští. Dalším adeptem z tohoto velmi oblíbeného čteného žánru je Poslední dívka, kterou nakladatelství Omega vydá již příští týden. A já mám tu výhodu, že už jsem si Poslední dívku mohla přečíst a vím, jaký příběh se pod obálkou ukrývá. 
"Les měl drápy a zuby.
Všechny ty skály, trny a větve útočily na Quincy, která s křikem běžela lesem. Nepřestávala běžet, když se jí kamínky zabodávaly do bosých nohou ani když ji větev tenká jako bič švihla do tváře a po líci jí začal stékat pramínek krve..."
(úryvek z knihy str. 5)

Tyto věty uvítají čtenáře do příběhu Poslední dívky a okamžitě nabudí temnou pošmurnou atmosféru, během které je rád, že sedí v teple svého křesla a neprožívá hrůzu, jenž pohání mladou dívku Quincy ke zběsilému běhu po nočním lese. Běhu o život. Jelikož to sama anotace prozradila, mohu s klidem v duši říct, že se Quincy její závod v lesním porostu, který absolvovala bosá, pobodaná a s šaty obarvenými rudou krví, vydařil. Našla záchranu v podobně sympatického přitažlivého policisty. To on ji zachránil. On je tady pro Quincy i po deseti letech. Je to její symbol nového života po Pine Cottage, stejně jako mají své věrné ochránce i ostatní Poslední dívky

Ocitáme se v ději o deset let později od oné tragické brutální události, která se odehrála v chatě uprostřed lesa a nepřežil ji nikdo jiný kromě Quincy. Hlavní hrdinka má svůj pečící blog na internetové stránce, žije v krásném bytě s dokonalým přítelem právníkem Jeffem, kterého by si okamžitě vzala, jen aby ji už pořádal o ruku. Vše se zdá být běžné a v pořádku, dokud o svůj život nepřijde první Poslední dívka Lisa. Tragická událost? Proč se tedy vzápětí objeví na prahu Quincina bytu druhá Poslední dívka Sam, která ještě nedávno žila v postranní a nikdo o ní nic nevěděl. Znovu se v novinových redakcí zvedá prach a první stránky bulvárů zaplňují fotky Posledních dívek. Rány jsou opět otevřené a každý si chce v hnisající díře pootočit nožem...

"On je zde také. Jeho snímek je ve zvláštním okénku hned vedle mého. Tu tvář jsem neviděla deset let. Od té doby jsem na ni nehleděla. Zavírám oči, ale je příliš pozdě. Ten prostý pohled něco provedl v mých útrobách nedaleko od místa, kam vnikl jeho nůž. V hrdle mi zachrčí. Následuje chorobný třes a něco černého, žlučovitého a hustého se zvedá z mého nitra vzhůru."
(úryvek z knihy str. 131)

Kniha Poslední dívka mi svou tématikou připomněla knihu Se záští, kterou jsem nedávno přečetla. I zde hlavní hrdinka zapomněla, resp. podvědomě vytěsnila, část svého života. Bude nucena si na vše vzpomenout? Mezi přítomností, která je vyprávěná ich-formou, tedy Quincy, se objevují kapitoly, jenž čtenáři pomalinku prozrazují a odkrývají osudný den v Pine Cottage. Autorka si s prolínáním těchto kapitol dala opravdu záležet a díky tomu má kniha spád a nutí čtenáře pokračovat v otáčení stránek. Může se zdát, že je příběh příliš popisující a zaseknutý na jednom místě, nějaké pasáže se dokonce i opakují a nemuselo by být na škodu, kdyby se pár odstavců odmazalo. I přesto mě kniha pohltila a přistihla mě při mém poněkud bláznivém lovení pachatele. Riley Sager si se čtenářem skvěle pohrává a natahuje jeho nervy až do stavu, který se hodně blíží výbuchu. Vodítek je nespočet, nevíte na koho profil pachatele sedí nejlépe a trošku doufáte, že přijde úplně někdo jiný, kdo měl náhodou cestu kolem Pine Cottage a byl strůjcem brutální vraždy několika studentů. 

Čtení Poslední dívky mě moc bavilo, bylo to napínavé, trošku psychologické, zvrácené i brutální. Třetí třetinu knihu jsem musela prolistovat naráz, protože odložit tak bohatý konec nešlo. V příběhu se vyskytuje hned několik variant, jakými by mohla kniha skončit a já jsem chtěla zjistit co nejdřív, jaká je správná. Poslední stránky knihy jsou příjemně šokující a čtenář během nich získává rozuzlení a vysvětlení spousty odboček, se kterými se v předchozích stránkách setkal. Možná se toho na konci knihy odehrává strašně moc a je těžší, dát si vše dohromady s informacemi, jenž doposud čtenář má, ale určitě je to právě ten důvod, proč po Poslední dívce sáhnout a přečíst si jí. Svým tajemstvím a vytěsněnou vzpomínkou na onen den je Poslední dívka jedinečná a jiná než ostatní knihy, ke kterým jsem jí na začátku recenze přirovnala. A to i přesto, že mi hlavní hrdinka Quincy vůbec nepřirostla k srdci a působila na mě nesympaticky, naivně a hloupě. Když se zamyslím i nad ostatními postavami, tak ani pořádně nevím, jaká byla mou nejoblíbenější. Jeden tip bych měla, ale ten nemohu prozradit...

"...Moje ložnice. U dveří zaváhám, nejsem ochotna vstoupit. Nechci si připomínat co jsem tam dělala. S Ním. A co jsem dělala potom. Šla jsem jako šílená do lesa. Svírala jsem v ruce nůž. Nechala jsem ho tam, jakmile jsem se vzpamatovala. Prakticky jsem ho vložila Jemu do rukou. Všechno to byla moje chyba..."
(úryvek z knihy str. 370)

Anita

Anotace:
Před deseti lety jela studentka Quincy Carpenter na dovolenou s pěti přáteli a vrátila se sama, jediná přežila hororový masakr. Stala se členem "klubu" Final Girls, který vymysleli novináři, a do takové skupiny lidí nechce nikdo patřit. Patří do něj třeba Lisa, která ztratila devět sester z vysokoškolského klubu po útoku teroristy, který zabíjel nožem; nebo Sam, která přežila útok maskovaného muže během noční směny v Nightlight Inn; a nyní i Quincy, která zakrvácená prchala lesem před násilníkem, který přepadl partu studentů v lesní chatě. Média touží po tom, udělat rozhovor se všemi najednou, a všechny tři dívky se snaží na prožité trauma zapomenout, a tím i jedna na druhou. V současností už je na tom Quincy celkem dobře, díky Xanaxu. Má obětavého přítele Jeffa, populární blog o pečení, krásný byt, terapeutickou skupinu a policistu, který ji před lety zachránil život. Její mozek tragickou událost vymazal a minulost je pohřbena. Až do té doby, dokud není Lisa, první Final Girl, nalezena mrtvá ve své vaně s podřezaným zápěstím a dokud se na jejím prahu neobjeví Sam, druhá Final Girl. Proletí Quincyným životem jako vichřice. Jako by se snažila oživit minulost. A Quincy přemýšlí o tom, proč. A když vyjdou na světlo nové informace o Lisině smrti, Quincin život se mění na závod s časem, snaží se zjistit pravdu o Sam, o tom, proč se vyhýbá policii i novinářům, a chtě nechtě si musí vzpomenout, co se před deseti lety v lese skutečně stalo.
Název: Poslední dívka
Autor: Riley Sager
Nejnovější vydání: Omega - 2017(ČR)
Originální název: Final Girls
ISBN: 978-80-7390-704-4
Počet stránek: 408
Vazba knihy: vázaná s přebalem

Kniha vyjde 23.10.2017

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Omega
Aktuálnost knihy můžete sledovat na Knihy Dobrovský.

Další oblíbené články

4 komentářů

  1. Máš pravdu, že máme dost podobnou recenzi :-) Ale to bude tím, že jsme četly stejnou knihu a máme na ni dost podobný názor :-) Tak hlavní je, že se líbila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všimla jsem si toho u několika knih (i u jiných blogerů), ale naopak je to moc dobře, jelikož jsem ráda, že má někdo stejný názor a vkus jako já. Lépe se mi pak vybírají knihy, které jsem ještě nečetla a někdo z těchto spřízněných duší na ně už napsal recenzi. Alespoň vím, že se takovým názorem mohu řídit a případně se vyhnout nezajímavé četbě. :)

      Vymazat
  2. Poutavě napsáno! Znělo to skvěle (myšleno pro mě).. Recenzi jsem četla se zatajeným dechem a pak tam čtu: .... "zvrácené a brutální" ... jak moc brutální? :-O Se obávám, že bych to asi nevstřebala, nebo se o to mám aspoň pokusit? ... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu. :)
      K té brutalitě....pokud Ti nevadí popis vraždy, ve kterém je velmi často použito slovo "krev", tak se knihy vůbec neboj. Tuhle část děje, kdy se dozvíš, jak celý masakr na chatě vlastně proběhl, bych přiřadila k "běžnému hororovému (spíš strašidelnému)" filmu, kdy šílenec (např. se sekyrou) nahání skupinku puberťáků po lese.
      To moje objasnění zní možná ještě hůř....ale Poslední dívku bych mezi ty nejvíc brutální, které jsem četla určitě neřadila, jsou mnohem "temnější" knížky. :)

      Vymazat

Jsem ráda, že jste si udělali čas na komentář. Děkuji.