Pouze knihy, nic míň..

Sarah Kaminsky napsala autobiografický román o svém otci a jeho neobyčejném životě, o kterém se všechny detaily dozvěděla až nyní v dospělosti. Právě tyto konkrétní střípky ze života Adolfa čtenáři nabízejí nevšední příběh. Hned na začátku knihy epilog prozrazuje, jak náročná a zdlouhavá práce byla nutná pro výsledek, který si můžeme přečíst pod názvem Padělatel Adolfo Kaminsky. Ovšem ještě více náročnější byl divoký život Adolfa...

Kniha je vyprávěná v ich-formě, kde vypravěčem je samotný Adolfo Kaminsky. Jeho chronologické povídání je místy doplňováno otázkami, které mu klade právě Sarah. Můžeme tedy říci, že čteme jakýsi rozhovor otce s dcerou. Příběhů o osudech lidí během období druhé světové války jsem četla již mnoho, ale každý je vždy originální a nikdy se nedá tvrdit, že je to příběh krásný. 

Adolfo si jako žid prošel mnohým utrpením a rozhodně mu jeho osud nechce nikdo závidět. Na rozdíl od ostatních židů, měl ale obrovské štěstí, díky němuž se dostal "z vězení" zpět na svobodu. Další výhodou, hrající v jeho prospěch, je jeho učenlivost, pečlivost, znalosti a ochota pomáhat všem ostatním lidem, kteří se ocitnou v ohrožení. Adolfo se proto v životě rozhodně neztratí, stane se pro své "kontakty" důležitý a nenahraditelný. Pracuje v utajení, denně vyrobí spoustu padělaných pasů, průkazů, jízdenek, rodných listů, vstupenek,... zároveň denně trne hrůzou a bojuje sám se sebou, poráží své fyzické potřeby, spánek vyměňuje za další cenné hodiny, během kterých vyrobí další a další průkazy. Na jedné straně je šíleně unavený a napnutý, na straně druhé toho nedokáže nechat. Nemůže přeci zklamat všechny ty lidi, kteří nemají jinou šanci, než získat od Adolfa novou identitu...

Ušlechtilá nelegální činnost? Vyprávění mladého Adolfa, který se seznamuje s chemií, tiskařskou prací a falšováním dokumentů se mi velice líbila. I pro laika (mě), který není s chemií obeznámen, je vše podáno elegantním stylem, díky němuž se čtenář nenudí a nemá pocit, že čte něco, co ho nezajímá. Mimo jiné zde nechybí ani první lásky tohoto mladého kluka, jelikož si představte, že i takto zaneprázdněný člověk dokázal získat pár minut jen pro sebe. Adolfo svůj životní příběh popisuje otevřeně, nebojí se zajít do detailů a otevřít i ty dveře, které vedou do skříně s kostlivcem. Druhá polovina knihy má již trošku strmější pád a nabírá rychlejší tempo. Zde jsem se trošku ztrácela, jelikož tajných organizací bylo v té době opravdu hodně a jejich názvy mi dělaly malé potíže. I když jsem se na ně přímo nezaměřovala a "jen" četla, udržela jsem hlavní nit a dále jsem Adolfa obdivovala a držela mu všechny pěsti, aby se mu nestalo nic z toho, co mu každodenně hrozilo.

Padělatel Adolfo Kaminsky by neměl chybě v knihovně žádného oblíbence příběhů z období druhé světové války a jejími následky. Kniha se čte sama, pokládá spoustu otázek k zamyšlení a minimálně ve vás po jejím přečtení zanechá maličkatou tečku, která vám tento příběh bude neustále připomínat.

Anita

Anotace:

Židovský mladík Adolfo se od svých čtrnácti zajímal o chemii barvení, a to ho velmi záhy během druhé světové války předurčilo ke spolupráci s odbojem. Stal se předním padělatelem dokladů pro francouzské hnutí odporu. Díky svým dovednostem, odbornosti a neúnavné práci do konce války podle odhadu zachránil před jistou smrtí na 14 tisíc mužů, žen a dětí. 

Po osvobození oficiálně pracoval jako fotograf a zároveň téměř pětadvacet let tajně zdarma vyráběl falešné "papíry" pro potřebné z celého světa: uprchlíky, imigranty, politicky angažované jedince z podzemních organizací nebo pacifisty. 

O své tajné "vedlejší" činnosti Adolfo Kaminsky až do 77 let nemluvil, dokud ho jeho dcera Sarah nepřesvědčila, aby souhlasil se zveřejněním podrobností o utajené  a tak riskantní celoživotní misi. Po několikaleté přípravě Sarah Kaminsky sepsala strhující životopis svého otce-padělatele, který celý profesní život zasvětil boji za spravedlnost a svobodu pro jednotlivce.

Nová rubrika, více chlouby, více knižních tipů a více prostoru pro diskuzi.

Jelikož jsem toho měla na začátku nového roku opravdu hodně, knihám jsem se příliš nevěnovala. Během ledna jsem přečetla snad jednu jedinou, proto jsem se rozhodla, že začnu spojením dvou měsíců. Leden a únor se společně vyšplhaly na šest knih a přes dva a půl tisíce stran. Pro někoho, kdo je zaneprázdněn jinými povinnostmi a čte téměř za pochodu, je to velmi dobré skóre, co myslíte?

Z této šestice se chlubím dvěma recenzáky od Omegy. První je neskutečně dojemný milostný příběh Blízko obzoru, který se nebojí vehnat slzy do očí. Druhá kniha byla úplně jiného žánru, jmenuje se TY vyber, kdo přežije a ukrývá příběh, jenž nutí k zamyšlení nad budoucností světa a vládou umělé inteligence.

Zbývající knihy jsem si pořídila v knihkupectví, protože mě něčím zaujaly a nemohla jsem bez nich odejít. Nejprve vezmu v potaz Tekutý písek, který bohužel úplně nesplnil má očekávání a označení "nejlepší švédská krimi roku 2016" bych na jeho obálku rozhodně neuváděla. Menším zlem byla kniha Sběratel motýlů, alias první díl nové trilogie Sběratel. Když se mě zeptáte, proč jsem si jí pořizovala, tak vždy odpovím, že to bylo kvůli krásné obálce a jakémusi nádechu tajemna. Není to vyloženě příběh, který bych označovala za hrozný, chystám se dokonce v sérii pokračovat, ale i tak se v mém osobním hodnocení dostala sotva nad padesát procent. 

Posledními a z těchto všech nejlepší kousky jsou pokračující knihy v mých oblíbených sériích. Zlatou medaili získává Páté roční období, což je již pátý díl naprosto úžasné detektivní série Malin Forsová (aktuálně jsem už o knihu dál, ale to zatím nechme spát). Těmto knihám nemám co vytknout, vždy se na ně těším a nikdy mě nezklamou. To se ovšem nedá přímo říct již u sedmého dílu další skvělé detektivní série Carl Morck, a sice knize Selfies. Samozřejmě jsem si báječně početla a vše si užila, ale už to nebylo úplně ono.

Na detailnější hodnocení se můžete podívat do recenzí, které radostně vlají na blogu. Na co recenze nenajdete jsou právě poslední dvě zmíněné knihy Páté roční období a Selfies. Na ně se chystám, ale znáte to...

Co říkáte na tyto knihy, četli jste nějaké?

____________________________________________________________________

Leden a únor 2018

Přečteno knih: 6

Přečteno dohromady stran: 2 594

Seřazeno podle mé oblíbenosti:

1.  Páté roční období | Mons Kallentoft

2. Selfies | Jussi Adler Olsen

3. Blízko obzoru | Jessica Koch

_recenze_

4. TY vyber, kdo přežije | Stephan R. Meier

_recenze_

5. Sběratel motýlů | Dot Hutchinsonová

_recenze_

6. Tekutý písek | Malin Persson Giolito

_recenze_

____________________________________________________________________

Anita

Chce-li čtenář knihu vyhrát, musí se zúčastnit vyplnění soutěžního formuláře. Výsledky mi pomohou udělat si přehled o spokojenosti s mými recenzemi a donutí mě k jejich zlepšení. Děkuji za čas věnovaný soutěži, upřímnost při vyplňování a čtení této stránky. Pokud se někdo dočetl až sem, nepřeskakoval, nevynechával a nepodváděl, nechť mi po vyplnění formuláře nezapomene sem do komentářů uvést svůj e-mail, na který bych ho v případě výhry kontaktovala. 

Soutěž bude ukončena po Velikonočním pondělí.

Soutěž vznikla na základě sponzorství s nakladatelstvím Metafora. Tímto moc děkuji paní Heleně, za její štědrost a milou komunikaci. 

Psát knižní recenze je velmi zajímavý koníček, ovšem ještě více zajímavější koníček je ty recenze číst. 

Je jich všude neskutečné množství a přeci se stane, že na nějakou knihu žádnou recenzi nenajdete. Nikdy by mě nenapadlo, že já sama jich vydám takový bohatý počet a hlavně, že se najdou čtenáři, kteří nad nimi budou trávit svůj volný čas. Dobrovolně. Všem těmto čtenářům bych proto chtěla strašně moc poděkovat, protože mám obrovskou radost z toho, že se sem neustále vracejí. Nadšená jsem ze všech milých a povzbuzujících komentářů, protože vůbec netuším, kam na ty lichotky a pochvaly pořád chodí. Děkuji a děkuji!

Anita

Na knihách obdivuji nejen příběh, ale i jejich obálku. Nad vzhledem přebalu Šťastně až do smrti se musím neustále rozplývat, protože je nejen krásný, ale i naprosto výstižný. Na první pohled se každému ne vždy povede pochopit její význam, ale během čtení knihy je její poselství odkryto do těch nejmenších detailů. A přesně to platí u druhého díla dánského dua, píšícího pod pseudonymem Anna Ekberg.

Pokud stejně jako já nemáte příliš velkou důvěru pro knihy, které jsou označeny spojením "milostný thriller", tak věřte, že odmítnutím tohoto díla byste udělali obrovskou chybu. Šťastně až do smrti totiž ukrývá příběh, jehož psychologická a děsivě brutální režie nenechá žádného čtenáře v klidu. Rozhodně po knize nesahejte pouze za účelem prožití milostného trojúhelníku, nic zde totiž není ani maličko růžové. Myslíte si, že vás nic nepřekvapí, jenže co když hlavní postavy, vůbec nejsou takové, za jaké je máte? Anna Ekberg šokuje od začátku až do konce, jakmile si čtenář myslí, že už se nic šílenějšího stát nemůže, přijdou na řadu další události, které by ho nenapadly ani v těch nejdivočejších snech.

Báječný detektivní thriller psaný vzhůru nohama. I tak by se dala kniha jednoduše popsat. Šťastně až do smrti čtenáři nabídne hned dvě dějové linie, které se vzájemně střídají. Nečekejte, že vás toto přeskakování bude při čtení rušit nebo bude napnutý mozek zbytečně odrazovat od rozjetého představení. Vůbec ne, zde se totiž tyto naprosto rozdílné příběhy bravurně doplňují. Na jedné straně čtenář dostane zdánlivě jednoduchý úkol, a sice poprat se s milostným trojúhelníkem. Manželé Christian a Leonora spolu žijí přes dvacet let a najednou jim do života vstoupí Zenie, do které se Christian zamiluje až po uši. Leonora dost drastickým způsobem manželovu nevěru odhalí. A co teď? Sbalí mu kufry a bude žádat o rozvod? A jak se ke všemu postaví Christian, přizná svou nevěru? Ani náhodou, to by kniha Šťastně až do smrti nemohla být tak originální.

Druhým příběhem nás provází vysloužilý detektiv Holger a jeho dospělá dcera Josefina. Sedí spolu v kavárně a Holger se svému mladšímu potomkovi svěřuje s dost divným případem, který se mu nepodařilo objasnit, ale je přesvědčen o tom, kdo je oním brutálním vrahem. Jenže mu tehdy chyběly důkazy. Čtenář proto ví, že vrah je minimálně prozatím v bezpečí, společně s Holgerem postupně odkrývá záhady strašné vraždy a čím víc se blíží k vyvrcholení zápletky, tím víc se vystavuje dalším protiútokům. Anna Ekberg dokáže mozkové závity natolik zamotat, že si už nemůže být vůbec ničím jistý, bude se snažit odhadnou jednání a pocity zúčastněních postav, ale nikdy se mu to stoprocentně nepovede. Nad promyšleností a propracovaností jednotlivých povah jsem jen kroutila hlavou.

Co může být větším šokem než kniha Šťastně až do smrti? Dlouho budu hledat konkurenta, se kterým by se toto dílo mohlo porovnat. Nenapadá mě žádná kniha, která bych mohla doporučit jako "podobnou". Zároveň se stydím, že jsem ještě nečetla první knihu této dánské dvojice Ztracená, něco mi totiž našeptává, že to bude také parádní jízda.

Anita

Anotace:

Dánský milostný thriller od autorského dua bestselleru Ztracená, píšící pod pseudonymem Anna Ekberg. 

Napínavý thriller o úkladné, dokonale naplánované vraždě. Dramatický příběh o majetnictví ve vztahu, o vášni, sexu a tajemstvích druhých. Pravdivá sonda do manželství, kde je i přes vnější dojem vše nakřivo.

Christian a Leonora. Manželé kolem padesátky, přes dvacet let spolu. Měli by být šťastní. Mají všechno: peníze, krásný dům i společenské postavení. Zákeřná nemoc jejich osmnáctiletého syna, která je stála spoustu sil, je konečně na ústupu a před nimi se otevírá světlá budoucnost. Nebo snad ne? Jednou v noci Christian dostává SMS, a když odmítne Leonoře zprávu ukázat, vzbudí v ní podezření.

Na Christianově pracovním večírku se její podezření potvrdí. Leonora přistihne manžela při sexu s kolegyní, mladou architektkou Zenií. Později Christiana konfrontuje, ten však zapírá, je ale rozhodnutý ji opustit. Leonora se s tím nechce smířit, vydírá Christiana kvůli finančnímu podvodu. Christian s ní musí zůstat. 

V bezvýchodné situaci se Christian rozhodne, že se jí musí zbavit. Počká si na Leonoru ve firemní dodávce na silnici v lese, kam Leonora chodí běhat, a srazí ji. Vrátí se domů, nalije si drink a v tom se objeví Leonora. Co vlastně udělal?

Strašně ráda spím, protože se mi téměř vždy zdá nějaký sen. Občas je to něco obyčejného a nezajímavého, někdy dokonce děsivého, ale pak jsou výjimky, kdy o svém snu přemýšlím ještě hodně dlouho po probuzení a přeji si, aby to všechno bylo skutečné. Několikrát se mi dokonce povedlo po přerušení snění opět upadnout do světa spánku a nechat sen pokračovat tam, kde skončil. Ovšem ani hodně vzdáleně jsem nikdy neprožila to, co Kitty, hlavní hrdinka knihy Knihkupkyně. 

Cynthia Swanson se rozhodla, že v knize budou hlavní postavy představovat "dvě" ženy, které sice žijí ve stejném městě, ale nemají nejmenší šanci se reálně potkat, a to hned z několika důvodů. Kitty a Katharyn i přes veliké rozdíly mají i tak něco společného...vzhled a chování. Katharyn a Kitty jsou naprosto stejné.

Kitty je obyčejná osamělá žena blížící se pomalu ke čtyřicítce, knihomolka, žijící se svým kocourem Aslanem. Její dny naplňuje práce v knihkupectví, které vlastní se svou nejlepší kamarádkou, která rovněž ještě nestihla založit rodinu. Ženy drží při sobě a ze všech sil bojují o to, aby jejich krámek nezkrachoval, protože doba se mění a malé obchůdky jsou vystaveny hrozbě nákupních center. Dlouhé stereotypní večery Kitty tráví převážně doma ponořena v knihách. Je tohle život, jaký si představovala? Kdyby měla šanci zrealizovat svou představu o dokonalém rodinném životě, udělala by to? "Druhou" ženou je Katharyn, která je šťastně vdaná, je matkou krásných dětí, žije v přepychovém domě, má chůvu, uklízečku, pyšní se jménem, které všichni v sousedství znají. Zdá se, že Katharyn má vše po čem Kitty touží nebo ne?

Stěna, která tyto "dvě" hrdinky od sebe odděluje je totiž více než nepropustná. Neexistuje způsob, jakým by se dala zbořit a Katharyn s Kitty propojit. Katharyn totiž existuje pouze tehdy, když Kittty spí. Každý večer, kdy knihomolka Kitty uléhá do své postele v tichém bytě a upadá do snového spánku se začíná probouzet její protějšek, který představuje právě Katharyn. Příběh je vyprávěn střídavě, čtenáři je vždy hned jasné, o jakou ženu se právě jedná. Prožívá tak něco naprosto originálního. Stále se drží jedné postavy, přičemž si jeho mysl musí vždy uvědomit v jaké době a na jakém místě se právě nachází.

Propojení dvou paralelních světů, které jsou postaveny na základech jednoho stejného města je báječné. Ač se tyto dvě doby liší pouze v řádech pár měsíců, je v knize krásně představeno, jak málo času stačí k tomu, aby se okolí, které tak dobře známe začalo rychle měnit s tempem a trendy nové doby. Cynthia si pohrává s prolínáním skutečného a snového světa. Každému se určitě alespoň jednou stalo, že si po probuzení nebyl jistý tím, zda-li se mu "ono" jen zdálo nebo jestli to byla zatoulaná vzpomínka na dávnou realitu. Kitty je zrovna tak vystavena tlaku svých snů. Přemýšlí o životě, který má Katharyn. Začne po něm tak moc toužit, že v reálném čase cestuje na místa, kde se ve snovém světe ocitla co by Katharyn. Ovšem toto zdaleka není hlavní zápletkou celého příběhu...

Knihkupkyně je krásně napínavá kniha. Ukazuje sny někoho jiného, ale zároveň čtenáře nenechá jít snít o těch svých, protože se příběh nedá odložit. Cynthia píše napínavě už od prvních stránek, rozehrává hru, jejíž pravidla jsou i přes bohatou anotaci zdaleka v neznámu. Nikomu nemůže být předem jasné, jak vše dopadne a co je vůbec klíčem k objasnění snů, které se Kitty zdají. Jak silná je čtenářova představivost a jak tence se může jevit hranice mezi skutečným a snovým světem? Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdybyste nějakou věc udělali jinak? Knihkupkyně vám ukáže, jak jeden nenápadný okamžik dokáže změnit celý život...

Anita

Anotace:

Denver, 1962: Kitty Miller se smířila se svým jednotvárným samotářským životem. Miluje knihy a s kamarádkou Friedou si založily knihkupectví. Je ráda, že má plnou kontrolu nad svým životem. Když nechce do práce, nemusí jít, nikomu se nemusí zodpovídat. V jejím životě byl jen jeden muž, lékař Kevin, ale nefungovalo jim to tak, jak Kitty doufala. 

Denver, 1963: Katharyn Andersson je vdaná za Larse, lásku svého života. Mají krásné děti, velký elegantní dům a spoustu přátel. Prostě všechno, po čem Kitty Miller toužila. Ale Katharyn existuje pouze tehdy, když Kitty spí...

Kitty je přesvědčena , že tyto sny jsou prostě jen kvůli její hyperaktivní představivosti. Ale s každou další nocí se lákavý Katharynin život stává stále více reálnější. Může si Kitty vybrat, který život chce? A pokud ano, jaká bude cena za to stát se Katharyn?

Hranice mezi těmito dvěma světy se Kitty začínají rozmazávat. Dokáže ještě rozlišit, co je skutečné a co jen představa?

Název: Knihkupkyně

Originální název: The Bookseller

Autor: Cynthia Swanson

Nejnovější vydání: Omega - 2018 (ČR)

Počet stránek: 320

Překlad: Martina Valentová

ISBN: 978-80-7390-708-2

Hodnocení na databázi knih: 88%

Hodnocení na čbdb: 83%

Velice děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud se chcete o knize dozvědět ještě více, nebo si ji rovnou pořídit, zavítejte na stránky Knihy Dobrovský. 

Jsem opravdu zvědavá, jaké další thrillery v letošním roce budou tak skvělé jako žhavá novinka V úkrytu od Liz Nugent. Rozhodně to není autorčina prvotina, jelikož Liz má již se psaním bohaté zkušenosti. Možná proto je tato kniha tak skvěle napsána a laťku v tomto žánru pozdvihuje opravdu vysoko. 

Anotace:
Lydia Fitzsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. K úplnému životu touží po jediné věci. A je přesvědčená, že jí to manžel sežene. To poslední, co čeká, je smrt zaviněná její chorobnou touhou. Nicméně ani mrtvé tělo Lydii nezastaví. Akorát ji to ještě více popožene - ať to stojí cokoliv. 

Název: V úkrytu

Originální název: Lying in wait

Autor: Liz Nugent

Nejnovější vydání: Omega - 2018 (ČR)

Počet stránek: 379

Překlad: Michaela Dvořáková

ISBN: 978-80-7390-815-7

Hodnocení na databázi knih: 80%

Hodnocení na čbdb: 90%

Velice děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud se chcete o knize dozvědět ještě více, nebo si ji rovnou pořídit, zavítejte na stránky Knihy Dobrovský. 

Pro každého musí být nepředstavitelný a hlavně velmi vzdálený pocit, který se na Jenny nalepil, jakmile zjistila pravdu o své biologické rodině, obzvláště o svém dědečkovi Amonu Göthovi. Amon Göth byl velitelem polského koncentračního tábora Plaszow. Je o něm známo, že byl neskutečně krutý a nelidský, ubližování a vraždění podřadné rasy - Židů bylo pravidelnou náplní jeho každého dne. Jak by asi přijal fakt, že jeho vnučka má tmavou pleť?


Kniha Můj dědeček by mě popravil je rozdělena do šesti kapitol obsahujících důležité informace a životní události nejen o mladé a dospělé Jennifer. Čtenář se nejprve dozvídá, proč Jenny pravdu o své rodině odhalila až ve svých téměř čtyřiceti letech. Ne vždy totiž žijeme obklopeni těmi, jejichž krev koluje v našich žilách. Jenny byla jako malá adoptována, s celým tímto životním rozhodnutím byla seznámena a souhlasila s ním. Se svou biologickou matkou a babičkou se do svých sedmi let pravidelně vídala, byly spolu v přátelském kontaktu. Ovšem, jejich cesty se po oficiální adopci rozdělily a četnost návštěv poklesla téměř na nulu. To ale vůbec neznamená, že by Jenny neměla krásné dětství, láskyplné zázemí a bohatý prostor pro svůj vývoj.

Jennifer na mě působí velmi rozumně, odhodlaně a přátelsky, což potvrzují její dlouholetí blízcí kamarádi v Izraeli. Knihou nás provází střídavě s Nikolou Sellmairovou, která její vyprávění doplňuje o fakta, blíže vysvětluje "načatou" situaci a pomáhá čtenáři se hlouběji ponořit do "problematiky". Zároveň také v knize cituje ostatní členy rodiny, přátele, služebnictvo Amona Götha, či dokonce přeživší z tábora Plaszow. Toho uspořádání je pro knihu rozhodně klíčové, jelikož jí to dodává na čtivosti, ač se to může jevit nepochopitelně, čtenář má díky tomu reálnější představu nejen o životě Jenny, její matky, babičky a dědečka, ale dokáže se lépe vcítit do otřesných podmínek vězňů. Pozná strach služebnic, porozumí alespoň částečně slepé lásce Ruth Irene Kalderové, která Amona milovala natolik, že byla schopna nevidět vše, co se za "plotem" odehrává.

Mezi písmenky je umístěno několik ilustrací - fotografií. Musím se přiznat, že mi při čtení běhal mráz po zádech. Snažila jsem vcítit téměř do každé ženské postavy. Jaké myšlenky by se mi honily hlavou, kdybych zjistila, že můj dědeček, o kterém babička tak láskyplně a dobrosrdečně mluvila, nebyl nikým jiným než vrahem? Čtenář společně s Jenny cestuje do Polska a do Izraele. I když je kniha tenká, odkrývá toho strašně moc a nedá se odložit. I po přečtení zanechává zvláštní otisk v mé hlavě. Je totiž šílené, jakým způsobem mohou být a jsou poznamenáni potomci nacistů. I když Jenny neměla možnost Amona osobně poznat, stejně v jejím životě nezvratně rozbouřil poklidné vody.

Pokud bych se měla rozhodnout, jaká část knihy se mi líbila nejvíce, byly by to spíše stránky, které zaplnila Nikola. Vyjadřování a způsob předávání myšlenek, jaký použila Jenny mi moc nesedl, i přesto, že mi jinak jako osoba přijde velmi pozitivně naladěná. Můj dědeček by mě popravil je každopádně dílo, které má své čtenáře, je jedinečné, skutečné. Temnost pod těmito deskami mě donutila ve vyhledávání dalších informací... Chystám se i na shlédnutí Schindlerova seznamu, ač jsem ho už několikrát viděla.

Můj dědeček by mě popravil doporučuji všem, kteří vyhledávají literaturu faktu, které stejně jako mě baví sbírat nové informace o holokaustu...doporučuji všem čtenářům, kteří se nebojí číst něco tak krutého - stejně jako je uvedeno na zadních deskách knihy "Doporučuji každé generaci."...

Anita

Anotace:

"Jsem vnučka Amona Götha, muže, který postřílel stovky lidí - a protože jsem černá, podle něj podřadné rasy, nejspíš by zabil i mě...," říká Jennifer Teegeová. Její život se odhalením rodinného tajemství obrátil vzhůru nohama. V osmatřiceti objevila na fotografii v knize svou matku a dědečka. Tento objev nadobro roztříštil Jennifeřinu identitu i představu o sobě samé.

Do té doby znala Amona Götha jen ze slavného filmu Schindlerův seznam a měl pro ni tvář herce Ralpha Fiennese, stejně jako pro miliony lidí po celém světě. Brutální velitel koncentračního tábora Plaszow, Schindlerův kumpán v pitkách, ale současně jeho naprostý protiklad. Göth zabil tisíce nevinných lidí, s potěšením je vlastnoručně střílel nebo na ně štval psy. V roce 1946 za to skončil na šibenici. Jeho životní družkou byla Ruth Irene Kalderová, Jennifeřina babička, která se v táboře mimo jiné o jeho psy starala. Roku 1983 spáchala sebevraždu. Jennifeřina matka byla Němka, otec Nigerijec, ale matka ji brzy po narození odložila do ústavu, kde Jennifer zůstala do sedmi let. Od té doby vyrůstala u adoptivních rodičů. 

Poté, co je Jennifer konfrontována s temnou rodinnou minulostí, nevidí jinou cestu než zpátky do minulosti. Pustí se do pátrání a nakonec se setká i se svou matkou. V doprovodu novinářky Nikoly Sellmairové rozkrývá rodinnou historii, navštěvují místa, kde se vše odehrálo. Vydají se do Polska i Izraele. Jennifer si brzy uvědomí, že každý krok vede od původního zděšení a znechucení směrem ke znovuzískání svobody.