Pomněnčino dítě | Amanda Prowse | Recenze
At last
My love has come along...
My lonely days are over....
And life is like a song....
Ano, já pevná skála jsem se pustila do románu. A víte co? Nebrečím, když čtu detailní popisy vražd v severských detektivkách, dovedu číst dál a dál a nemusím knihu odložit, protože by toho bylo na mě příliš. Proto mě dostalo do kolen, když mi román Pomněnčino dítě vehnal slzy do očí a ty se nasákly do ještě nově vonících stránek. Amanda Prowse napsala něco tak dojemného a silně emotivního, že to nikoho nemůže nechat chladným.
Přesně, jak slibuje anotace, na čtenáře čeká milostný román, který skrývá hned několik zápletek. Příběh je rozdělen do třinácti kapitol, jenž jsou chronologicky seřazené. Dopředu tedy vůbec nevíme, jak kniha vlastně dopadne a nemáme ani náznak, jakým směrem se osudy všech postav budou odebírat (a ten náznak nenajdeme ani během čtení poslední kapitoly). Jsme svědky něčeho, co se odehrává v šedesátých letech minulého století. (Chtěla bych napsat, že dnes už se takový příběh nemůže opakovat, ale mám strach, že na nějakém kousku planety by tomu tak být mohlo.)
Pomněnčino dítě přináší lásku, nenávist, lži, zklamání, předsudky a dokáže si pohrát s emocemi. Skrývá postavy, které budete milovat, budete jim fandit a budete jim přát jen to nejlepší. Jsou ale i tací, kteří si vás na svou stranu rozhodně nedostanou, budete je nenávidět, budete k nim cítit odpor a budete doufat, že jejich "vláda" je už u konce.
Já jsem knize věnovala jedno odpoledne, protože jsem ji nedokázala odložit. Pořád mě příběh napínal a já jsem si myslela, jak to "asi" dopadne. Samozřejmě, že to bude mít "happy" závěr jako má každý román pro holky, jak jinak by to asi skončilo. Všechno se v dobré obrátí a bude to "nuda". Ne, neřeknu vám, jak to dopadlo, ale jelikož jsem z knihy v optimistickém rozpoložení, tak můžete hádat. Závěrů můžete napsat několik, ale Pomněnčino dítě má jen jeden, ten svůj...
Já jsem knize věnovala jedno odpoledne, protože jsem ji nedokázala odložit. Pořád mě příběh napínal a já jsem si myslela, jak to "asi" dopadne. Samozřejmě, že to bude mít "happy" závěr jako má každý román pro holky, jak jinak by to asi skončilo. Všechno se v dobré obrátí a bude to "nuda". Ne, neřeknu vám, jak to dopadlo, ale jelikož jsem z knihy v optimistickém rozpoložení, tak můžete hádat. Závěrů můžete napsat několik, ale Pomněnčino dítě má jen jeden, ten svůj...
"Láska? Poslouchej se, co říkáš, Dot. Proč si myslíš, že láska je tak důležitá? Já ti tady říkám, že není. Láska se hodí akorát tak do filmů, láska je plamínek, kterej nakonec zhasne, Dot; zmizí."
(úryvek z knihy str. 256)
Anita
Anotace:
Když osmnáctiletá Dot, žijící v 60. letech v Londýně, potká Sola, cítí že je tu láska. Solomon Arbuthnott je člověk, který může přinést světlo a teplo do jejího fádního života - a co víc, Sol je mladý, pohledný voják s vynikajícími vyhlídkami. Někdo, o kom vždycky snila. Někdo, kdo jí může slíbit modré z nebe, smích, slunce. A na chvíli je život opravdu krásný. Držíce se za ruku procházejí Serpentine, tancují v zakouřených barech SOHO a začínají plánovat idylickou budoucnost, že spolu zestárnou na ostrově Svatá Lucie, Solově rodišti. Ale je rok 1961. Dívky z East Endu by neměly chodit s indickými chlapci, natož aby s nimi někam odjížděli. Svůj život mají od rodičů naplánovaný. I když to často znamená prožít život v osamění a bez lásky. I když to srdce rve na kusy...
Název: Pomněnčino dítě
Originální název: Clover's child
Autor: Amanda Prowse
Nejnovější vydání: Omega - 2017 (ČR)
ISBN: 978-80-7390-349-7
Počet stránek: 288
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Hodnocení na databázi knih: 88%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelstvíOmega. Pokud si chcete román Amandy Prowse také přečíst, může si ho pořídit třeba tady.
13 komentářů
Moc pěkná recenze :) Zatím jsem této knize nevěnovala mco velkou pozornost, ale povedlo se ti mě nalákat :)
OdpovědětVymazatDěkuji. Sice čtu romány opravdu málo, ale tento mohu s radostí zařadit mezi ty lepší. :)
VymazatTo je kniha, kterou bych nikdy neřekla, že přečteš :) Zní srašně smutně, takže vím, že bych brečela :D Proto takové knihy nevyhledávám. Po potoku slz u knihy Me Before You jsou severské detektivky to, co mě nechává chladnou :D
OdpovědětVymazatDlouho jsem váhala, jestli se mám do recenzního konkurzu zapojit nebo ne. Přemýšlela jsem hlavně nad tím, jestli bych se dokázala srozumitelně vyjádřit a popsat pocity v recenzi. Přeci jen, severské detektivky jsou u mě jako doma a nemůžu podle nich popisovat román, který mě rozbrečel. A musím říct, že to bylo příjemné čtení a přišla jsem i na jiné myšlenky (hlavně jsem se nebála, když jsem šla v noci spát). Jsem tedy ráda, že knihu mám a sem tam si nějaký ten román přečtu i v budoucnu. :)
VymazatUf, ty mi dáváš, teď jsem strávila asi deset minut hledáním tvého blogu, a ty jsi si ho přejmenovala :D Jsem si říkala, tebe určitě sleduju, ale kde jsi? :D Tvou recenzi jsem si chtěla přečíst, až co jsem dočetla sama Pomněnčino dítě, abych nebyla ničím ovlivněna (nějak podobně jsem reagovala i na tvůj komentář k mé recenzi) a vím, že mě zaujala tvá věta o slzách v nadpisu příspěvku, když si recenzi publikovala. Normálně jsem si říkala blbost, mě jen tak něco nerozbrečí u knih, no a mýlila jsem se :D Já myslím, že tahle kniha musí rozbrečet každého...něco tak strašně smutného jsem už dlouho nečetla a jak jsi napsala, taky jsem očekávala happyend a s tím spojenou nudu a předvídatelnost, ale chyba lávky :D Na autorku se zaměřím a zkusím i její ostatní knihy :-) Super recenze :-) Se hezky vyjímá mezi těmi detektivkami :-)))
OdpovědětVymazatSakra, to mi vůbec nedošlo. Snažila jsem se změnit si text v záhlaví na něco zajímavého a já jsem si tedy změnila název celého blogu. Desinger amatér, no. :D
VymazatZa to se moc omlouvám se jsem ráda, že ses ke mě probojovala. Toho hledání si moc vážím. :)
Jupí, nejsem jediná měkkota, je to opravdu tou knihou, protože mě nerozhodí téměř nic a jednou si přečtu román a už bulím jako nějaká puberťačka. Pomněnčino dítě je opravdu příjemná změna a povzbudila mě ve čtení dalších takových, občas neuškodí, když si u něčeho popláču. :)
Nevadí, nic se nestalo, náhodou super název :-) Taky jsem v tomto oboru amatér, ale člověk se to nějak naučit musí :D
VymazatJá se taky vždycky považovala za člověka, kterého skoro nic nerozhodí, a najednou bulím přesně jak puberťačka :D :D u mě je to spíše i mateřskými hormony... :D Ale jak říkáš, někdy je taková změna mezi těmi všemi krváky úplné pohlazení po duši :-)
Hezky jsi to tu předělala...moc hezky! :-) Naštěstí jsi mi ale nevypadla ze sledovaných :-)
OdpovědětVymazatA teď k recenzi!
Páni!
Už u Marcely mě recenze dostala, ale jestli ukápla slza zrovna tobě, do které bych takovou knihu neřekla, tak do ní jdu stopro! To u ní budu bulit jak Alík :-D Se znám! ;)
Parádní recenze a kniha je už na wishlistu, tak myslím, že to nebude dlouho trvat a objeví se brzy mezi mými přírůstky .)
Děkuji, já jsem tou změnou/nezměnou názvu úplně zaskočená, ale hlavní adresa blogu se mi nezměnila, takže jsem se snad nikde neztratila. Doufám. :D
VymazatJak už jsem psala několikrát, Pomněnčino dítě mi způsobilo příjemný šok a mám i chuť pustit se do jiných knih od autorky. Jen zatím nevím, co vybrat. Zatím vede Z lásky k vám. :)
Jééé, ty už tu recenzi máš. Jsem nějaká zabržděná :D
OdpovědětVymazatUž Marcelka mě přesvědčila, že to bude dobrá kniha a ty jsi mě v tom utvrdila. Musím si ji sehnat, protože to prostě jinak to nejde! A ráda bych věděla, jestli budu taky bulet :D Moc pěkně jsi to napsala a určitě jsi přesvědčila ty ostatní, kdo o knize ještě pochyboval, aby si ji taky přečetl :)
Jsem moc ráda, že recenze působí pozitivně. Jen doufám, že nikoho nezklamu, ale mně se Pomněnčino dítě strašně líbilo.
VymazatPřeji hezké čtení. :)
Skvělá recenze, kniha mě začíná lákat čím dál více. Kniha mě zaujala už u Marcelky, a od té doby narážím na samé kladné recenze, tak že by...? No uvidíme! :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak, také jsem koukala, že se hodně líbí a vlastně jsem ještě nenarazila na negativní recenzi. :)
VymazatJsem ráda, že jste si udělali čas na komentář. Děkuji.