Do vody | Paula Hawkins

Po přečtení Dívky ve vlaku, což je autorky předchozí dílo, které stejně jako Do vody sklízelo velké celosvětové ovace, ať už ty pozitivní nebo negativní, jsem se nechala zlákat na její další překvapení. Vůbec jsem tuto četbu neměla v plánu, ale recenze ostatních knihomolů mě k tomu donutily. Potřebuji si udělat svůj vlastní názor.
Čertík v krabičce vůbec nečekal a vyskočil na mě příliš brzy. Hned jsem tedy v knize našla několik nepříjemných detailů, které mi celé čtení akorát znepříjemnily. A to jsem byla teprve v kapitole, jejíchž číslo dovedu ukázat na prstech jedné ruky.

Dějová zápletka roste na velmi dobré myšlence, bohužel je jako malé baculaté dítě, které se s každou sladkostí rozšiřuje a nestíhá svůj oplácaný vzhled vyrovnávat rychlejším růstem. Objasnění všech událostí, týkajících se Tůně tonoucích, tak zabere celou knihu. Čtenář se proto může místy ztrácet a dokud se nedostane do poslední části knihy, chudák ani neví, o co vlastně autorce šlo. Neříkám, že je ideální vše vybalit na začátku, ono by pak nebylo co číst, ale styl, jakým to zde vybalovala Paula Hawkins mi vůbec nesedl. Názor se mi pozměnil po dočtení knihy (škoda, že ne dřív). A proč to vlastně píšu. Píšu to, protože to totálně zastínilo hlavní aktuální dějovou linii a vyšetřování případu, na který vás láká anotace.
To nejhorší teprve přijde. Rozteklou polevu na dortu má na svědomí styl psaní. Proboha, proč se zde střídá ich-forma s er-formou? Dobře, někdy je to fajn, když máte pár hrdinů v er-formě a toho hlavního v ich-formě. Ovšem, pokus psát kapitoly s tou samou postavou nejprve tak a dál zase tak...Proč? Trošku to se mnou cukalo a měla jsem chuť otevřít si jinou knihu, ale nedala jsem se a něco ve mě se toužilo dostat až na poslední stránku. Dokázala jsem to!
Nejsem moc kreativní a nikdy mi nešlo pojmenovávat domácí mazlíčky, většinou to skončilo nějakým typickým jménem nebo prostě tím, co bylo zrovna v kalendáři. Paula Hawkins musí trpět stejným problémem, protože volba jmen v této knize je poněkud nešťastná. Už jsem si zvykla na velké jazykolamy ze švédských detektivek, takže mi nedělá problém zapamatovat si několik jmen. Co vím, jmen je velká hromada a nechápu, proč se zde všechny podobaly a snažily se nepozorného čtenáře nachytat na vavřínech.
Celý příběh by mohl být klidně delší (říká ten, který to chtěl zabalit hned na začátku). A to proto, že vyšetření celého případu je strašně rychlé a otevřené (no, přesvědčte se sami). Představte si, že se snažíte ulovit všechny informace, jenž Tůň tonoucích postupně nechává vyplouvat na povrch, a najednou přijde vlna a vše leží na břehu, čtenářovo snažení a odhalování vraha (uf, můžu to říct?) přijde vniveč a je ještě víc pobouřený.
V poslední řadě souhlasím s několika recenzenty a připisuji se pod prohlášení, že to odporné zlaté kolečko hyzdí krásnou obálku. Český přebal se i přesto vydařil a alespoň mi bude zdobit knihovnu hned vedle Dívky ve vlaku. Zajímá vás, co se mi líbilo víc? Určitě byste to po přečtení obou recenzích neřekli, ale lepší čtení mi přinesla kniha Do vody. I přes ty mouchy, které jsem zde vypustila, je to fajn příběh, jen se na něho nesmí jít s velkým očekáváním, jaké celý svět slibuje.

Nenechte se odradit a udělejte si vlastní názor.

Anita


Anotace:
Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou... Na dně řeky se najde tělo svobodné matky - a zrovna na místě, kde byla toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství...

Název: Do vody
Originální název: Into the Water
Autor: Paula Hawkins
Nejnovější vydání: Ikar - 2017 (ČR)
ISBN: 978-80-249-3375-7
Počet stránek: 416
Překlad: Věra Klásková
Vazba knihy: vázaná s přebalem

Hodnocení na databázi knih: 68%
Hodnocení na ČBDB: 74%

Další oblíbené články

4 komentářů

  1. Skvělé. Další kniha, u které mi nebude vadit, že přijde na řadu "až někdy". Neodradila jsi mě, to rozhodně ne, ale přistoupím k ní bez jakéhooliv očekávání a řeknu si "tak se ukaž holka". A souhasím, že u některých knih to zlaté kolečko je přehnané a dokonce začínám zjišťovat, že to značí přesný opak...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, jak jsem ráda, že mám své oblíbené detektivky bez "kolečka". :D
      Doporučuji k četbě Do vody takový ten čas, kdy nevíš, do čeho píchnout a nechceš číst příběh, na který se těšíš dlouhou dobu, protože by sis ho svou náladou mohla pokazit. Na to je tato kniha ideální, to jí zase připisuji k plusu.

      Vymazat
  2. Střídání er-formy s ich-formou jsem v knize chápala jako rozdělení hlavních a vedlejších postav a když se zpětně podívám na svoji myšlenku, myslím, že to odpovídá. I tak to ale bylo matoucí. Narozdíll od knihy Dívka ve vlaku to bylo poměrně chaotické zklamání. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím. Bohužel nebylo hned jasné, jak to autorka myslela a působilo to zbytečně chaoticky. I tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a zaujalo mě i její téma, a to místo "Tůň tonoucích". :)

      Vymazat

Jsem ráda, že jste si udělali čas na komentář. Děkuji.