V životě mohou nastat situace, ať už dobré nebo špatné, které pozmění osobnost či víru jedince. Jedna tragická událost změní právě hlavní hrdinku Rosemary z ukecané hlasité dívky v tichou skromnou myšku. Všichni jsme z toho úplně na větvi vypráví dokonalý, maličko psychologický a hlavně dojemný příběh. Obsahuje pasáže, kdy vám uteče slza a naopak pasáže, které vás donutí k zamyšlení.
Je dost možné, že se vám do čtení tohoto příběhu moc nechce, protože to, co se o knize můžete dočíst není moc lákavé. Trošku to tak bylo i u mě, upřímně, knihu bych si sama asi nekoupila. Stalo se ale to, že jsem jí dostala darem a začala jsem nad ní uvažovat, rozhodla jsem se tedy, že se do příběhu pustím a udělám si tak vlastní názor. Jak už se neustále opakuji, nedělám to úmyslně, to ne, ale většinou to tak bohužel bývá, několik prvních stránek mě nudilo, šla jsem raději dříve spát, místo abych hltala příběh a odkrývala jeho tajemství. Možná to bylo způsobené právě tou představou o nic neříkající knize, ale pak nastal zvrat a přišlo obrovské překvapení, které se prostě nedalo odhalit už na začátku. (Schválně, dokázal někdo z vás onen zvrat a zápletku odhalit dřív, než jste se k ní dočetli?)
