Pěšky mezi buddhisty a komunisty | Ladislav Zibura | Recenze

- 6:00:00

Kreativitě se meze nekladou, a to tentokrát platí i v případě cestování. Proč trávit čas detailním plánováním trasy, proč rozhazovat peníze za hotely, držet se časového rozmezí a dodržovat pravidla, která si před odchodem z prázdného bytu stanovíte (prázdného - protože všechny důležité věci máte ve všech kufrech, které jste byli schopní sehnat). 

Zkuste si vzít příklad z prince Ládíka, který co by české nemehlo, si naložil svou krosnu ani ne do poloviny, koupil si letenku přes daleké hory a doly, jen aby na ní ušetřil několik korun a vydal se do světa, dalo by se říct, vybaven pouze anglickým jazykem. Rozhodl se, že všechno to zbytečné plánování hodí za hlavu a udělá si "výlet" po svém...
...jediné pravidlo, které si pro svůj turismus určí představuje cestování hezky po svých s batohem na zádech, který místo pořádného spacáku, karimatky nebo dokonce luxusu zvaný stan, obsahuje notebook a pár levných kořistí, zakoupených v supermarketu. Kvalita a pohodlí nade vše.
Inu, kupředu.
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je zařazena mezi naučnou literaturu a cestopisy a místopisy. Mezi cestopisy a místopisy bych jí hledala určitě, to neříkám, že ne, ale jestli patří mezi naučnou literaturu, o tom by se dalo trošku polemizovat. Tak pojďme na to...
Mezi deskami s dokonalou obálkou, která si sama zaslouží pět hvězdiček, najdeme kromě krátkých "kapitol", oddělených vždy podle nové situace nebo zajímavé události, spoustu ilustrací. Ilustrace příjemně doplňují čtecí zážitek a pomohou nám ukočírovat rozbouřenou představivost a vzhledem k tomu, že si celou dobu náš mozek maluje převážně zaprášené jednotvárné vesničky, je to milá pomůcka. Naučnost knihy zachraňují vtipné a trefné poučky. Je dobré neopomenout, že celý příběh je veden s humorem se špetkou sarkasmu. Příběh udržuje neustále napětí, nové poznávání a snaha o poezii, při které se zasmějeme, někdy nám ale jen cukají koutky a nevíme, jak to bylo vlastně myšleno a jestli se máme rozbrečet smíchy nebo si ťukat na čelo, ty horší verše nám tak do posledního písmenka vynahradí vtípek o morčátku nebo příručka "ze života pand".
Toto všechno je rozděleno do dvou částí, první část nás seznámí s Nepálem, tj. s tou ne příliš probádanou nepálskou částí a jeho obyvateli, které jen tak něco nerozhodí. Je přeci normální, že se vám upocený běloch nakvartíruje do kuchyně mezi vaše děti a ještě si začne poroučet, co by rád posnídal a vy místo toho, abyste ho vyhnali nechali zavřít až zčerná (haha), mu to jídlo uvaříte a už vůbec vás nenapadne po něm něco chtít. Však přijď zase. Rýže máme málo.
Druhá část je nazvaná Čína. V Číně na Ládíka čeká problém, v Číně se mluví čínsky, anglicky umí pouze málokdo a takových se Ládíkovi do cesty moc nepřimotá. Zato vzrušených ochránců zákona v policejním obleku zde potká požehnaně, ne každý si totiž myslí, že náš český turista cestuje  po Číně dobrovolně a přitom ani neví kam vlastně míří. A i když to tak v pražských ulicích moc nevypadá, Číňané jsou velice přátelští a milí...
Bizarní příhody, humor, cizinci, Nepál, Čína, pandy, rýže, pálenky,... To vše a mnohem víc na vás čeká v neohraném a nezapomenutelném dobrodružství, které si zaslouží být čteno. Možná si říkáte, co je na tom tak zajímavé, vždyť je to pouze o tom, jak nějaký nešika jde a jde a jde a jde. Je to zvláštní, ale Zibura dal knížce tolik kladných vlastností, že když se po dočtení zamyslíte, ani vám nepřijde, že by během těch několika stránek ušel 1 500 kilometrů.
Vracím se tedy zpět k poznámce "naučná literatura", naučila jsem toho poměrně dost, takže můžu s klidem říct, že knize tento přívlastek opravdu patří.

Anita

Anotace:
Nešikovný mladý muž ujde 1500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje.
Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himaláj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u  úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.
Název: Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Autor: Ladislav Zibura
Nejnovější vydání: BizBooks - 2016 (ČR)
ISBN: 978-80-265-0452-6
Počet stránek: 298
Vazba knihy: brožovaná

Hodnocení na databázi knih: 89%
Hodnocení na ČBDB: 90%

Další oblíbené články

2 komentářů

  1. Čína mě nikdy moc nezajímala, takže mě vlastně ani nikdy nenapadlo, že bych si o ní něco přečetla. Ale Nepál je o něčem jiném. Takže vlastně díky němu začínám uvažovat, že se po knížce podívám. Pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Část o Nepálu se mi líbila víc, tak jestli si zvědavá hlavně na něj, tak knížku doporučuji. :)

      Vymazat

Jsem ráda, že jste si udělali čas na komentář. Děkuji.