Kniha láká svým obalem, který je jednoduchý, stejně tak jako to pečení. Má pro oči příjemný font a dvanáct kapitol, vyprávějících o životní etapě, nečekaně, dvanácti "žen". Teď si možná říkáte, co je to za slaďárnu, určitě to bude zase o lásce, trápení a stejně to nakonec všechno dobře dopadne. Opravdu si to myslíte? Já jsem si to taky myslela, než jsem se s Bábovkami seznámila a stala se jejich kamarádkou.
Čekáte dítě s přítelem, který je tak trochu ženatý a ta žena chce strašně moc dítě, přitom ho s vašim přítelem nemůže mít, proto ho má, samozřejmě na tajňačku, s někým jiným a ten někdo jiný je zase něčí manžel a ta někoho manželka... Už se ztrácíte, kdo je kdo? Nebo máte takové hádanky a jejich rozuzlení naopak moc rádi a hovíte s v nich. Nezáleží na jakou větu jste mi právě přikývli, Bábovky jsou napsané tak, aby se v nich určitá skupinka lidí ztrácela a určitá skupinka lidí orientovala. Kapitol je sice spousta a každá má svou vlastní hrdinku, vyprávějící si vlastní příběh s vlastními myšlenkami, a neušetří nás od ničeho, my totiž víme všechno. Bohužel ne tak úplně...

Láska, nenávist, humor, ironie, zoufalství, štěstí, bohatství, chudoba, rodina, samota, slušnost, zvrhlost, úcta, ignorace, přátelství.

Kdyby po mě někdo chtěl, abych knihu popsala jedním slovem, nedokázala bych to. Ono se to totiž nedá, je to sice pořád jedna, ne moc tlustá, kniha. Ale vypráví toho tolik, že vás dokonale zaskočí a bude se vám zdát, že čtete celý rok několik románů za sebou.

Máte-li rádi napětí, nevadí vám dlouhé souvětí, asi ne, když čtete můj blog, a chcete se odreagovat od toho života tam venku, sáhněte po této knize a najdete tak novou kamarádku. Čekáte-li něco víc, chcete číst originální příběh, plný napětí s dokonalou zápletkou, která se nedá odhadnout hned na prvních stránkách, raději sáhnete po něčem jiném.

Bábovky jsou krásné, roztomilé, kruté, vtipné, smutné, ale nejsou pro každého. Sto procentně je to dámské čtení, to rozhodně vyvracet nebudu a byla bych blázen, kdybych je nutila číst jakéhokoliv chlapa i někoho jako je Květík.. Květík je moje jedna z nejoblíbenějších bábovek, kdo by si ho neoblíbil.

Musím Bábovkám i něco vytknout, ne že bych musela, to netvrdím, jen se mi na nich něco nelíbilo. Příběhy jednotlivých vyprávějících jsou psané v přítomnosti, minulosti, ale ne v budoucnosti, přesněji , nemáme šanci se dozvědět, co se s tou a tou ženskou stane, po kom to dítě bude mít vlasy, kdo umře, kdo půjde se Zdeňkem na rande a tak vůbec. Škoda, jak je vše utnuté v tom nejlepším. Na druhou stranu, právě to je nejspíš tím kouzlem samotné knihy a právě to z ní udělalo takový trhák.

Ať už se v Bábovkách sami najdete nebo nenajdete, ať už se s nimi skamarádíte nebo nikoli, nechám na vás, jestli je dočtete nebo vyměníte za něco "nadčasovějšího".

Nebylo by zajímavé, přečíst si knihu o tom samém, jen z pohledu milenců, manželů a přátel?

A něco si z těch příběhů stejně odnesete...

...svět je prostě malý.

Anita

Anotace:
Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechce se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.