Švédská zimní vichřice, železniční most, pobledlý mladý muž s legionářskou nemocí, hučící lokomotiva. Takto nás Kepler s Jonnou Linou uvede do svého dalšího detektivního vyprávění. Tentokrát se budeme muset obejít bez Erika, velmi dobře známého hypnotizéra, což je podle mě škoda, ale co naděláme. Naopak se nám otevřou dveře do života Sagy Bauerové, která bude mít v knize dostatečně velký prostor, aby si nás omotala kolem prstu. Můžeme si tedy knihu rozdělit do tří dějových částí, jedna se bude týkat Joony a jeho rodiny, ano on má rodinu, pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak, další kus je věnovaný Saze a její rodině a životě, dozvíme se o ní spoustu věcí, ale návod, jak se stát krásnou vílou nečekejte, poslední část bude věnována samotnému a hlavnímu příběhu knihy a to... Co má společného Jurek Walter a před třinácti lety unesené děti známého spisovatele Michael a Felicia?
Jsou situace, které se neustále opakují, jelikož nám jejich autor nemá moc co dát. Jeho slovní zásoba nestačí na rozepsání se po několika stránkách a příběh se tak už v páté kapitole začne navracet zpět na začátek nebo bloudí do nesmyslných míst hlubokého lesa a snaží se vytěžit co nejvíce i ze zamrzlých veverek sedících na jedli. U Keplera tomu tak není, má jakési kouzlo, které nás dokáže udržet bdělé i ve velmi časných ranních hodinách, možná je to způsobené napínavým vyprávěním, popisováním okolního světa, který se nám při čtení přestěhuje do obýváku, nebo jen strachem, protože strach hraje v jeho detektivkách hodně zásadní roli. A je všude...

Poté, co policie poněkud náhodným způsobem najde mladého Michaela, jehož otec je významný spisovatel, obrací se veškeré vyšetřování na ruby. Roztikají se zrezivělé hodiny a znovu se začně hrát o čas, stejně jako tomu bylo před třinácti lety, kdy se záhadně ztratila malá Felicia a její bratr Michael. Ano, ten Michael. Mladík se dostane do bezpečí a Joona se snaží se všech sil najít jeho mladší sestru, která může každou chvíli zemřít na legionářskou nemoc. Tato nemoc je ve Švédsku záhada samo o sobě. Abysme měli dalšího brouka v hlavě, vrací se veškeré domněnky a otázky k brutálnímu vrahovi Jurkovi. Tento inteligentní a zvrácený psychopat je právě stejnou dobu doživotně zavřený ve střežené psychiatrické věznici. Otázka je jasná. Má Jurek se zmizením sourozenců něco společného? Má venku komplice? Kde je Felicia?

Aby se všechny otázky vyřešily, je naverbovaná Saga. Saga bude předhozena tygrovi a má za úkol se s ním spřátelit, dostat se k jeho nitru co nejblíže a získat informace důležité pro záchranu Felicie. Většina příběhu nám tedy vypráví o dění na psychiatrickém oddělení, o Saze a Jurkovi. Na druhé straně tu máme venku Joonu, který moc dobře ví, jak je Jurek nebezpečný. On a jeho dřívější kolega Samuel Mendel se o tom přesvědčili, tak říkajíc na vlastní kůži. Dozvíme se také, proč vlastně až na konci Svědkyně ohně nám bylo řečeno, že Joona nějakou rodinu má. Budeme vědět, co se s ní stalo a hlavně proč se to stalo, to samé platí o Mendelově rodině, která takové štěstí v neštěstí mít bohužel nebude. 

Písečný muž je poutavý a čtivý, opět s krátkými kapitolami. Dostaneme se zase do jiného světa, který je oproti předchozím knihám o hodně výše. Keplerovi se daří víc a víc, dokáže si udržet věrné čtenáře a má jim stále co nabídnout. Kepler nás nezklame. On sám pocit, když vám hlavou běží myšlenka jestli je Písečný muž skutečný nebo není, je strašidelný, údajně by to měla být mýtická milá postava, která dětem posype oční víčka magickým pískem a tím jim prý přináší krásné sny, no posuďte sami. Chlupy na hlavě budou v pozoru. Jak jinak by bylo možné, aby se dvě malé děti na třináct let jen tak vypařily?

Opět se klaním. A jen co Písečného muže posadím do knihovny, sahám po další, poslední knize s Jonnou Linou, protože závěr, jakým byla tato kniha ukončena, mě dost zaskočil. Kdyby mi někdo řek, že jsem ztratila dvacet stran a kus vyprávění mi tak chybí, věřila bych mu. Víc šokovaná jsem být nemohla... A ještě jedna věc, ze které jsem byla dost mimo, také vám Jurek přišel záhadným a nepochopitelným způsobem sympatický? Jo, vážně se na to ptám. Ty kapitoly, které popisovaly jeho "život" ve vězení, no, udělala jsem si k němu asi příliš osobní vztah a nebýt jeho zvrácené tváře, šla bych s ním i na skleničku. Možná...

...má porcelánové špičky prstů, a když sáhne do pytle pro písek, tak jimi o sebe zacinká...

Anita

Anotace:
Jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Kromě toho v nemocnici vyjde najevo jeden šokující fakt: podle úmrtního listu má být tenhle člověk už sedm let mrtvý. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Lina zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl?
Starý případ se znovu otevře. Zdá se, že někdo se snaží dostat pod kůži sériového vraha. Je třeba jednat rychle, protože čas běží. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.

Nečetli jse zatím žádnou knihu od Keplera? Začněte tedy od začátku a nenechte si nic ujít.
Recenzi na Hypnotizéra naleznete -> zde.
Recenzi na Paganiniho smlouvu naleznete -> zde.
Recenzi na Svědkyni ohně naleznete -> zde.