Pouze knihy, nic míň..

"Svět je prostě malý..."

Těmito slovy jsem téměř před rokem zakončila recenzi na Bábovky od Radky Třeštíkové a dnes, kdy jsem dočetla její další nejnovější knihu Osm, je mohu/musím/chci znovu použít. Opět totiž jasně vyjadřují smysl celého příběhu a je to ideální krátké slovní spojení pro jednoduché popsání celé knihy. Tímto bych tedy mohla celou recenzi ukončit a věnovat se další knize, ale jelikož chci sdílet svůj názor, tak recenze skončí až o pár řádku níž. 

Příjemné překvapení nebo absolutní propadák? Teď jsem se dotkla obou limit na škále čtenářovy spokojenosti, vždyť i průměrné knihy jsou skvělé a mají co do sebe. Nehledě na to, že pro každého je styl škatulkování někdy i výrazně odlišný. Kniha Osm (alespoň pro mě) patří jednoznačně pod příjemné překvapení. 

Kniha láká svým obalem, který je jednoduchý, stejně tak jako to pečení. Má pro oči příjemný font a dvanáct kapitol, vyprávějících o životní etapě, nečekaně, dvanácti "žen". Teď si možná říkáte, co je to za slaďárnu, určitě to bude zase o lásce, trápení a stejně to nakonec všechno dobře dopadne. Opravdu si to myslíte? Já jsem si to taky myslela, než jsem se s Bábovkami seznámila a stala se jejich kamarádkou.
Čekáte dítě s přítelem, který je tak trochu ženatý a ta žena chce strašně moc dítě, přitom ho s vašim přítelem nemůže mít, proto ho má, samozřejmě na tajňačku, s někým jiným a ten někdo jiný je zase něčí manžel a ta někoho manželka... Už se ztrácíte, kdo je kdo? Nebo máte takové hádanky a jejich rozuzlení naopak moc rádi a hovíte s v nich. Nezáleží na jakou větu jste mi právě přikývli, Bábovky jsou napsané tak, aby se v nich určitá skupinka lidí ztrácela a určitá skupinka lidí orientovala. Kapitol je sice spousta a každá má svou vlastní hrdinku, vyprávějící si vlastní příběh s vlastními myšlenkami, a neušetří nás od ničeho, my totiž víme všechno. Bohužel ne tak úplně...