Na otevřeném moři se ve vlnách pohupuje neukotvená jachta. Rybáři, kterému se zjevila při vyjížďce za rybím úlovkem, se ihned na první pohled zdála opuštěná. Celková atmosféra kolem ní, byla nepřátelská a působila na něho pesimisticky. Ale kde jinde, než řádně uvázaná v přístavu a přísně hlídaná švédskou policií, by se jachta ocitla, kdyby rybářovu zvědavost přemohl strach a lhostejnost? Proč se jachta jako přízrak volně kolébá po temné vodní hladině a jaký je příběh jediného "němého" pasažéra, který se nechá volně unášet do neznáma?
Už si představujete příběhy, které by mohla kniha vyprávět? A co teprve, když se o dva dny později najde na oprátce se pohupující muž, oběšený ve vlastním domě, v prázdné místnosti, přičemž jeho smrt je jeho vlastní "dobrovolnou" volbou? Za dalších pár dní vám Kepler přichystá dokonalý popis kruté smrti malého chlapce, už nikdy se nebude prohánět po své milované motorce, uhořel.  Byl zabit, protože Paganiniho smlouva se nedá porušit, nekončí ani smrtí.

Záhadný kolotoč šílených událostí přichází vyřešit sympaťák Joona Lina. Tentokrát se mu v příběhu dostává velkého prostoru a čtenář si ho proto musí ještě více zamilovat. Stále zde platí pravidlo, že Joona má vždy pravdu a nejspíš ji vždy mít bude. Některé úseky krátkých kapitol se tedy zdají přitažené za vlasy a právě tyto okamžiky nás strhnout zpět do reality. Aby toho neuvěřitelného nebylo málo seznamujeme se s vílou. S divokou tváří ženské dokonalosti a krásy přichází policistka Saga Bauerová.

Po přečtení několika slov je zřejmý hlavní námět celé knihy, politika, zbraně, válka. Celý příběh je nepochopitelně zamotaný, vyprávění přeskakuje z přítomnosti do minulosti, některé události se stanou dokonce několikrát, jsou nám opakovány, protože si jich na poprvé nemusíme ani všimnout, přitom jsou důležitou součástí Paganiniho smlouvy.
Nevyznám se v klasické hudbě, části věnované skladatelům a jejich dílům jsem proto jen beze zájmu přečetla, neukázala se mi tedy ta správná atmosféra a možná mi i utekly nějaké detaily. I přesto jsem si příběh dovedla zrealizovat a vytvořit si tak další Keplerův svět s nezničitelným nájemným zabijákem, který se přehledem a "přehnaností", klidem a pevnou rukou likviduje lodě, vrtulníky, vyhazuje byty do povětří, bez milosti zabíjí kohokoli, kdo mu v nesprávnou dobu zkříží cestu.

Kniha nás seznamuje s "běžným" chodem politické scény. Kdo má moc, má všechno a má nekonečné možnosti. Tak proč si nevymyslet a nezrealizovat Paganiniho smlouvu. Jsme součástí přestřelky a zatím největšího policejního zásahu, to vše kvůli jednomu muži a neustále dokola omílané smlouvě. Naštěstí je nám vše na konci knihy vysvětleno, každý kostrbatý dílek si najde své místo a zapadne do obrovské skládačky. Budeme tiše jako zařezaní tikat očima z řádku na řádek a v závěru vytvoříme obrovský aplaus.

Můj aplaus byl menší, jelikož nejsem oblíbencem politických her, nevyznám se v hudbě a neorientuji se ve zbraních, je mi šumafuk kdo koho čím zastřelí a jakou rychlostí mu kulka prostřelí srdce, kolik střelného prachu přitom zůstane střelci na rukou a jaké jsou šance na vypátrání vraha. Sečteno podtrženo, neberu-li v potaz tyto mé nezájmy a ne-koníčky, příběh se Keplerovi vydařil, i když jsem v postavách stále viděla části neklidných a nevyrovnaných lidí z Hypnotizéra, neodhadla jsem zápletku a nepředběhla Joonu Linu. Joona nade mnou proto stále vítězí a nemůžu se dočkat až si s ním rozložím karty v dalším jeho případu.

Je opravdu možné podle fotografie rozluštit jakou skladbu hudebníci hrají? Myslím, že ne... Co vy na to?

Anita

Anotace:
Po obrovském úspěchu Hypnotizéra je Lars Kepler v plné síle zpátky! Jedné letní noci je na palubě opuštěné lodi ve stockholmském zálivu nalezeno mrtvé tělo. Plíce ženy jsou plné slané vody, ale stopy po ní nezůstaly ani na oblečení ani na těle. "Utopila se," prohlásí lékař. "Utopila?" Lékař přikývne a usměje se:"Utopila se přímo na palubě plující lodi." "Asi ji někdo uviděl ve vodě a vytáhl i nahoru." "Kdyby to bylo tak jednoduché, vůbec bych nemarnil váš čas..." Dalšího dne je ve svém bytě nalezen mrtvý muž. Houpe se v oprátce uvázané na háku ve stropě, na kterém běžně visí lustr. Jak se to stalo? Strop je vysoký a v místnosti není jediný kus nábytku, na který by muž mohl vylézt. Ale detektiv Joona Lina je stejně přesvědčen, že šlo o sebevraždu. Samozřejmě, že má pravdu. Muž spáchal záhadnou sebevraždu, ale i to je pouze předehra k závratně rychlému a nebezpečnému běhu událostí. Něco vám řeknu: jsou dohody, které nezruší ani smrt...

Slyšíte jméno Joona Lina poprvé? Navštivte tedy mou recenzi na první díl ze série keplerových detektivek a vydejte se do švédského detektivního světa hezky od začátku.

Recenzi na Hypnotizéra naleznete -> zde.