Ďáblova svatyně | Marie Hermanson | Recenze
Díváte se do zrcadla a hlavou se vám mihne myšlenka, jaké by to bylo mít identické dvojče, které by bylo ve všem úplně totožné jako vy? Je to vůbec možné?
Jistě moc dobře víte, že jednovaječná dvojčata si jsou podobná jako vejce vejci, až na jednu velice zásadní, na první pohled neviditelnou důležitou odlišnost. Tou odlišností je povaha. Samozřejmě, že rozdílnou povahu mají i ostatní sourozenci (i nemusí), ale jak to může působit na okolí, když "jiný" člověk nosí stejnou tvář?
A teď si představte, že člověk nosící váš obličej je psychopat, který žije v tajemném švýcarském středisku zvaném Himmelsdalen. A co by se asi mohlo stát?
Max a Daniel jsou jednovaječná dvojčata. Max trpí bipolární poruchou, je násilnický, dominantní, sebestředný manipulant. Naopak Daniel je inteligentní, milý, společenský, pracovitý, žije si ničím nerušený běžný život.
Bratři se nyní v dospělosti příliš neznají, jako batolata je od sebe museli rodiče oddělit, aby se "lenivý" a již tehdy malý manipulátor Max osamostatnil a dohnal vývojem svého o pár hodin staršího bratra Daniela, který se vyvíjel přesně podle tabulek. Toto oddělení spočívalo v rozdělení domácnosti na dva tábory, matka + Daniel a otec + Max, mělo to být pouze dočasné prázdninové řešení, ale jak už tomu bývá, zůstalo to tak na vždy. Bratři se tedy celé dětství vídali pouze v den svých narozenin, 28. října.
Není divu, že jakmile Daniel obdržel na první pohled zvláštní dopis od Maxe, byl z něho nervózní a nesvůj a to si ho ještě ani nepřečetl. Byl to chyba, že dopis otevřel? Byla i nebyla.
Max žije v Himmelsdalenu, pro veřejnost známé jako nápravné psychologické zařízení, kde se lidé dobrovolně léčí se svými problémy. Daniel tedy neváhá a vydává se tam svého bratra navštívit.
Max je z Danielova příjezdu nadšený, k bratrovi se chová jakoby se sházeli naprosto běžně, nemá k němu jedinou negativní poznámku. Bratři spolu zažívají malé dobrodružství a tráví spolu krásné chlapecké chvíle, přičemž se vůbec nebaví o Maxovo situaci a důvodu jeho pobytu na klinice. Oni se ani normálně bavit nemohou, protože Max probudil své manipulativní já a s Danielem si celou dobu pohrává. Dan si nestačí uvědomit, do čeho se řítí, takže když se další den probudí v Maxově chatce, kde najde pouze jeho věci a ustlanou postel, teprve pak mu dojde, že nápad, který mu Max předchozí dny vyprávěl, byl opravdu uskutečněn. Daniel je v pasti.
Klinika v Himmelsdalenu nemá pro své pacienty příliš přísná pravidla, spíš žádná. Požaduje, aby byli pacienti přítomni ve své chatce při kontrolách, které se konají dvakrát denně a to je vše. Himmelsdalen je tedy ráj, ne?
Jak je tedy asi Danielovi, který v tomto výběhu zůstane místo Maxe? Podaří se mu přesvědčit doktory, že není to dvojče, za které ho mají? A vědí oni vlastně, že má Max nějaké dvojče? Komu uvěří, svým dokumentům nebo Danielovi?
Mám ráda příběhy s psychologickou tématikou. V této knize jí je opravdu spousta, přečtete si různá fakta, seznámíte se s problematikou, dostane se psychologii pod kůži. Přiměřeně dlouhé kapitoly (teď jásáte a křičíte do monitoru "co to je přiměřeně dlouhé") jsou napínavé od začátku do konce. První polovinu knihy se necháváte ukolébat krásou švýcarských hor, autorka vás vodí po okolí, malebném údolí, dokonalou klinikou, seznamuje vás s jejím "pro veřejnost známým" chodem. A vy nevidíte jediný důvod, proč by bylo tak hrozné, tam zůstat.
Kniha sice slibuje originální a jedinečný příběh, ale na toto téma znám knih spoustu, ale i přes to se mi Ďáblova svatyně líbila, četla jsem jí s napětím a tipovala jsem si rozuzlení zápletky. Měla jsem jasného favorita pro titul největšího manipulátora celého Himmelsdalenu, ale i tak se objevil někdo jiný, který byl nakonec oním ďáblem.
Mrzí mě, že konec byl příliš urychlený, měl moc rychlý spád, jakmile nás autorka přivedla do jádra kliniky, vyprávění uspíšila a tu "hrůzu", na kterou jsem se celou dobu těšila, zjednodušila a neudělala jí tak krutou, jak si to mohla dovolit. (Teď mě máte za dalšího kandidáta pro pobyt v Himmelsdalenu.)
Ať už to dopadlo jakkoli u mě příběh získává spoustu hvězdiček a řadí se mezi seznam oblíbených knih. Jestli tohle zfilmují, chci to vidět!
Ještě pořád si představujete, jaké by to bylo mít dvojče?
Anita
Anotace:
Odcizená identická dvojčata Daniel a Max mají složitý vztah, a tak když jde Daniel navštívit svého bipolárního bratra do odlehlé a luxusní švýcarské "zotavovací" kliniky, nemá vůbec představu, co může očekávat. Ukolébán rutinou a mírumilovností kliniky vyhoví Daniel Maxově prosbě a bratři se na pár dní vymění.
Ale zakrátko Daniel zjistí, že Max se nevrací a že klinika zdaleka není místem k zotavení. Při zoufalé snaze přesvědčit kohokoli o své identitě Daniel zjišťuje, že je lapen v krutém a tajemném vězení: to není svatyně, to je oživlá noční můra...
Anotace:
Odcizená identická dvojčata Daniel a Max mají složitý vztah, a tak když jde Daniel navštívit svého bipolárního bratra do odlehlé a luxusní švýcarské "zotavovací" kliniky, nemá vůbec představu, co může očekávat. Ukolébán rutinou a mírumilovností kliniky vyhoví Daniel Maxově prosbě a bratři se na pár dní vymění.
Ale zakrátko Daniel zjistí, že Max se nevrací a že klinika zdaleka není místem k zotavení. Při zoufalé snaze přesvědčit kohokoli o své identitě Daniel zjišťuje, že je lapen v krutém a tajemném vězení: to není svatyně, to je oživlá noční můra...
Název: Ďáblova svatyně
Originální název: Himmelsdalen
Autor: Maria Hermanson
Nejnovější vydání: Omega - 2016 (ČR)
ISBN: 978-80-7390-300-8
Počet stránek: 344
Vazba knihy: vázaná
Hodnocení na databázi knih: 76%
Hodnocení na ČBDB: 74%
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. A pokud jste se rozhodli, že si knihu přečtete můžete si jí pořídit zde.
A jestli vás zaujalo téma knihy, přečtete si i recenzi na Schrödingerovu velrybu, která je v tomto směru také moc povedená.
0 komentářů
Jsem ráda, že jste si udělali čas na komentář. Děkuji.